Gravitace II.

Dostatečně pokročilá technologie se až příliš podobá magii. Budeč to ví. Proto už celá staletí slibnější vynálezce z řad obyčejných sleduje...

Jan T. utáhl šroubek. Nahlédl do plánů. Usmál se. Mělo by to fungovat!

Když se ozval skřípavý náraz, lišák schovaný v křoví si packou zakryl oči.

Jan T. si zamyšleně třel naraženou kostrč, chvíli zíral do plánů, pak vymazal pár čar a sáhl pro pravítko.

Lišák v křoví zíval a pokoušel se levou zadní poškrábat za pravým uchem.

Jan T. to zkusil znovu. Uklouzl mu vítězný výkřik, když se ve vzduchu udržel o vteřinu déle. Pád ale nebolel o nic míň.

Lišák v křoví se díval, jak si chlapec nešťastně prohlíží obruč zdeformovanou do symbolu nekonečna, a lišácky se usmál pod fousky: "Jó gravitace, to je svině!"