Lovec a čarodějka

Položila mu otázku: „Dokážeš dosáhnout do nekonečné dálky?“
Zachmuřil se: „Padl bych vysílením dřív, než by mě tam nohy donesly. Není možné sáhnout do nekonečna.“
„Máš statečné srdce, silné ruce, bystrou mysl, ale mýlíš se. Já mám jen čáry a sama sebe a dokážu ti to.“
Sklonila se a do prachu cesty nakreslila dvě rovnoběžné čáry.
„Věčně poběží vedle sebe, v nekonečnu se protnou, skrz ně tam dosáhnu.“
V té chvíli lovec pokorně uznal, že ho čarodějka převyšuje ve všech směrech.
Pak ji požádal o ruku.
Když ho odmítla, odešel z jejího kraje a ona žila šťastně až do smrti.