Bdění

Obrázek uživatele Aveva
Z povídky: 
Štítky: 

Světlo. Předmět její nejvyšší touhy.
Bála se hrobu, temnoty, smrti. Tak jsem kolem ní vystavěl palác s bezpočtem zářivých světel. Z lásky.
Přesto v noci křečovitě zavírala oči, tiskla se ke mně a šeptala ochranná zaklínadla v dávno ztraceném nářečí.
Ve dne její oči zářily hvězdami a úsměv rozehříval ledové ostny v mém stárnoucím srdci.
Jen světlo dokázalo zahnat noční můry. Když přicházela noc, všechna ta světla jsem rozsvěcel. Dojímalo ji to.
Pak umřela.
Rozsvěcel jsem ta světla i poté. Ze setrvačnosti. Každý další den jsem jedno vynechal.
Teď sedím u poslední svíčky.
Sfouknu ji. A pak...
Půjdu za ní.