část 6. - Špatný zajatec (napsala lamia)

Mlada to všechno sledovala se shovívavým úsměvem ve tváři. Stála nedaleko od nich v řídkém lesíku, který byl tak pět minut běhu od školy, a slyšela každé jejich slovo. To bylo tak jednoduché, pomyslela si potěšeně. Teď ještě vzít si nazpátek duši, proklouznout do školy a najít spirálovou chodbu, vypočítávala a úsměv pomalu mizel s každým slovem. Počkala, až Tomáš dokončí svůj proslov. Dokončil ho slovy:,,Musíme ho-ať je to kdokoliv-najít co nejdříve. Bůhví, co chce udělat a čeho je schopen!‘‘Páni, zahrál to dobře…Na to že jsem byla na výmluvy vždycky lepší já, pomyslela si Mlada s úšklebkem. Tomáš pořád ještě organizoval, rozděloval lidi do malých pátracích skupinek, tak Mlada musela počkat. Byla z toho nervózní, takhle čekat a nic nedělat. Nesnášela čekání.
Když byli všichni rozděleni a zbyl jen on a Narcis, Tomášovi se ulevilo. Nebyl jsem tak špatný, brblal si v duchu. Je nesmysl, aby se dostala do školy nepozorovaná a ještě k tomu aby našla spirálovou chodbu! přesvědčoval se. Nakonec se přesvědčil, ale radši oznámil čekajícím skupinkám, aby do hledání zapojili studenty…..Mlada je mazaná……nic neponechat náhodě….Když dal skupinkám povolení k pátrání, jak tomu říkal, pocítil příval sebejistoty. ,,Tak, Narcisi, půjdete teď se mnou zapnout hlavní chránící panel Budče. Přes ten neproklouzne ani myška, pomyslel si spokojeně.

,,Ano, pane, jistě´´odvětil Narcis poněkud nepřítomně. Myslel na Hyacintu. Od té doby, co ji viděl pečlivě srovnávat svorky ze země, na to musel pořád myslet. Otravovalo ho, že se nemůže soustředit a musí na ní pořád myslet. Tomáš se na něj znepokojeně a zaraženě podíval. Vždy když s Narcisem mluvil, byl Narcis pevně ukotven v realitě a soustředil se na to, co dělal.

,,Není vám něco?´´otázal se ho tedy.

,,Ne pane, promiňte,´´odpověděl teď už přítomně Narcis. Popouzelo ho to čím dál víc.

,,Dobře, tak tedy pojďme!´´

Mezitím ve skladu přemýšlela Hyacinta. Dá se říct, že přemýšlela jako nikdy, ne jenom o tom, jak se dostane pryč, ale také o tom, kdo je ten vetřelec. Měla teorii. Mlada. Začínalo to zapadat, ale stejně si nebyla jistá. Možná, že už věděla, proč na ni v Klementinu nastražila past. Musela si to ovšem ověřit, nikdy nevyslovovala domněnky. Nesmím si nedovolit podotknout, že v tomhle byla podobná Narcisovi. Vlastně byli si oba víc než podobní. Ten Narcis, nebo jak se jen jmenuje! Ten to bude vědět. Podle jejího mínění to byl zajímavý chlapík, už jen protože uměl tak krásně sbírat svorky. Musím ho najít!

Bez přemýšlení - což u ní bylo neojedinělé a taky pěkně hloupé - se vydala hledat Narcise. Vyšla ze skladu a prošla rychle prázdnou chodbou.Udivilo ji, že všechny chodby jsou prázdné, teda až na ta hrozná a odporně špinavá brnění, pomyslela si Hyacinta.Vyslovením své myšlenky nahlas udělala velkou chybu.

V Hlavní Řídící Místnosti se znova rozezněl alarm. Teď ovšem s tím rozdílem, že se rozezněl v hlavách všech pověřených pronásledovníků vetřelce. Byl to hnusný, dutý zvuk, který vyřvával, že vetřelec se nachází v chodbě, které většina obyvatelů Budče říkala ´´chodba se špinavým brněním´´. Všichni si oddechli, když ten zvuk přestal, a kroutili hlavou, aby si ji pročistili. Když měli všichni čisté hlavy, rychle se odebrali na místo, kde se měl nacházet podle toho dutého hlasu vetřelec.

Hyacinta si to rázovala chodbou, plně se soustředila na svoje myšlenky a nevěnovala pozornost svému okolí. Bylo to pochopitelné. Myslela hlavně na Mladu a na to, pokud je to ona, tak jaký má záměr a hlavně jaký má důvod. Neznala ji a také moc neznala Budeč. Věděla cosi o spirálové chodbě - cosi o ní věděl prakticky každý - a jak tak na ni myslela, přišel další záchvat myšlení. Přepadával ji často a ona potom nevnímala okolí a uvažovala. Zapomněla dokonce i na to, že chtěla najít Narcise, protože se rozhodla, že se vydá pátrat na vlastní pěst. Na chvilku přemýšlela o tom, že zajde za někým, kdo má na starost ochranu Budče, a řekne mu svoji teorii, pak se nad tím zamyslela a zavrhla to. Najednou, aniž si předtím něčeho všimla, vrazila do někoho vysokého a taky tvrdého.Vrazila do něj plnou silou a díky tomu pochopitelně spadla. Ten, kvůli kterému ležela rozplácnutá na podlaze, z toho měl docela legraci a nevypadal, že by jí pomohl vstát. Hyacinta tam tak chvilku ležela, než jí došlo, do čeho nebo spíš do koho to vrazila.

S nesrozumitelným ,,Promiňte´´se pokoušela zvednout ze země. Hromotluk se zachechtal a jednou rukou ji zvedl.

,,Teď půjdeš s námi a žádný pokusy o útěk jasný?´´řekl nebo spíš zařval ten hromotluk

.,,Co,co to děláte? Pusťte mě!´´pokoušela se jim vytrhnout Hyacinta.,,To musí být omyl! Kam mě to vedete?´´začínala se dostávat do svého oblíbeného hysterického tónu. ,,Tak pusťte mě!´´Hyacinta sebou mrskala tak, že ji strážce málem neudržel.

,,Jdeme s tebou za vrchním dohlížitelem na budečskou ochranu´´odpověděl s kyselým úšklebkem.

Šli asi 15 minut, než se dostali do východního křídla školy. Tam se nacházela Tomášova věčně neuklizená pracovna. Právě do této pracovny vrazil zadýchaný Tomáš a sedl si do křesla. Úplně se do něj zabořil a dal si hlavu do dlaní. Mám jim říct, aby nás nechali o samotě, nebo to mám vyřídit před nimi? Věděl jsem, že se to Mladě nepovede..ach jo. Zvedl se z křesla a došel k malému stolku, na kterém ležela brandy. Vzal si skleničku a nalil si ze skoro plné lahve. Nikdy neměl potřebu moc pít, ale když byl ve stresu, tohle většinou pomáhalo. Znovu si sedl do křesla a čekal.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupil onen hromotluk.,,Chytili jsme ji pane,´´ řekl s kladeným důrazem na slovo ji a pyšně se napřímil. ,,To je skvělé, Samueli! Hodně sem si oddechl,´´ řekl a přemítal, jestli je to pravda, byl z toho všeho velmi nervózní.,,Takže je to žena, říkáte?´´zeptal se s předstíraným zájmem.,,Ano, pane,´´přisvědčil Samuel a pokynul dvou strážcům, aby ji přivedli. Strážní okamžitě přispěchali s Hyacintou pevně sevřenou mezi sebou.Tomáš se na ni podíval a překvapeně otevřel pusu.

Mlada to všechno sledovala se shovívavým úsměvem ve tváři. Stála nedaleko od nich v řídkém lesíku, který byl tak pět minut běhu od školy, a slyšela každé jejich slovo. To bylo tak jednoduché, pomyslela si potěšeně. Teď ještě vzít si nazpátek duši, proklouznout do školy a najít spirálovou chodbu, vypočítávala a úsměv pomalu mizel s každým slovem. Počkala, až Tomáš dokončí svůj proslov. Dokončil ho slovy:,,Musíme ho-ať je to kdokoliv-najít co nejdříve. Bůhví, co chce udělat a čeho je schopen!‘‘Páni, zahrál to dobře…Na to že jsem byla na výmluvy vždycky lepší já, pomyslela si Mlada s úšklebkem. Tomáš pořád ještě organizoval, rozděloval lidi do malých pátracích skupinek, tak Mlada musela počkat. Byla z toho nervózní, takhle čekat a nic nedělat. Nesnášela čekání.
Když byli všichni rozděleni a zbyl jen on a Narcis, Tomášovi se ulevilo. Nebyl jsem tak špatný, brblal si v duchu. Je nesmysl, aby se dostala do školy nepozorovaná a ještě k tomu aby našla spirálovou chodbu! přesvědčoval se. Nakonec se přesvědčil, ale radši oznámil čekajícím skupinkám, aby do hledání zapojili studenty…..Mlada je mazaná……nic neponechat náhodě….Když dal skupinkám povolení k pátrání, jak tomu říkal, pocítil příval sebejistoty. ,,Tak, Narcisi, půjdete teď se mnou zapnout hlavní chránící panel Budče. Přes ten neproklouzne ani myška, pomyslel si spokojeně.

,,Ano, pane, jistě´´odvětil Narcis poněkud nepřítomně. Myslel na Hyacintu. Od té doby, co ji viděl pečlivě srovnávat svorky ze země, na to musel pořád myslet. Otravovalo ho, že se nemůže soustředit a musí na ní pořád myslet. Tomáš se na něj znepokojeně a zaraženě podíval. Vždy když s Narcisem mluvil, byl Narcis pevně ukotven v realitě a soustředil se na to, co dělal.

,,Není vám něco?´´otázal se ho tedy.

,,Ne pane, promiňte,´´odpověděl teď už přítomně Narcis. Popouzelo ho to čím dál víc.

,,Dobře, tak tedy pojďme!´´

Mezitím ve skladu přemýšlela Hyacinta. Dá se říct, že přemýšlela jako nikdy, ne jenom o tom, jak se dostane pryč, ale také o tom, kdo je ten vetřelec. Měla teorii. Mlada. Začínalo to zapadat, ale stejně si nebyla jistá. Možná, že už věděla, proč na ni v Klementinu nastražila past. Musela si to ovšem ověřit, nikdy nevyslovovala domněnky. Nesmím si nedovolit podotknout, že v tomhle byla podobná Narcisovi. Vlastně byli si oba víc než podobní. Ten Narcis, nebo jak se jen jmenuje! Ten to bude vědět. Podle jejího mínění to byl zajímavý chlapík, už jen protože uměl tak krásně sbírat svorky. Musím ho najít!

Bez přemýšlení - což u ní bylo neojedinělé a taky pěkně hloupé - se vydala hledat Narcise. Vyšla ze skladu a prošla rychle prázdnou chodbou.Udivilo ji, že všechny chodby jsou prázdné, teda až na ta hrozná a odporně špinavá brnění, pomyslela si Hyacinta.Vyslovením své myšlenky nahlas udělala velkou chybu.

V Hlavní Řídící Místnosti se znova rozezněl alarm. Teď ovšem s tím rozdílem, že se rozezněl v hlavách všech pověřených pronásledovníků vetřelce. Byl to hnusný, dutý zvuk, který vyřvával, že vetřelec se nachází v chodbě, které většina obyvatelů Budče říkala ´´chodba se špinavým brněním´´. Všichni si oddechli, když ten zvuk přestal, a kroutili hlavou, aby si ji pročistili. Když měli všichni čisté hlavy, rychle se odebrali na místo, kde se měl nacházet podle toho dutého hlasu vetřelec.

Hyacinta si to rázovala chodbou, plně se soustředila na svoje myšlenky a nevěnovala pozornost svému okolí. Bylo to pochopitelné. Myslela hlavně na Mladu a na to, pokud je to ona, tak jaký má záměr a hlavně jaký má důvod. Neznala ji a také moc neznala Budeč. Věděla cosi o spirálové chodbě - cosi o ní věděl prakticky každý - a jak tak na ni myslela, přišel další záchvat myšlení. Přepadával ji často a ona potom nevnímala okolí a uvažovala. Zapomněla dokonce i na to, že chtěla najít Narcise, protože se rozhodla, že se vydá pátrat na vlastní pěst. Na chvilku přemýšlela o tom, že zajde za někým, kdo má na starost ochranu Budče, a řekne mu svoji teorii, pak se nad tím zamyslela a zavrhla to. Najednou, aniž si předtím něčeho všimla, vrazila do někoho vysokého a taky tvrdého.Vrazila do něj plnou silou a díky tomu pochopitelně spadla. Ten, kvůli kterému ležela rozplácnutá na podlaze, z toho měl docela legraci a nevypadal, že by jí pomohl vstát. Hyacinta tam tak chvilku ležela, než jí došlo, do čeho nebo spíš do koho to vrazila.

S nesrozumitelným ,,Promiňte´´se pokoušela zvednout ze země. Hromotluk se zachechtal a jednou rukou ji zvedl.

,,Teď půjdeš s námi a žádný pokusy o útěk jasný?´´řekl nebo spíš zařval ten hromotluk

.,,Co,co to děláte? Pusťte mě!´´pokoušela se jim vytrhnout Hyacinta.,,To musí být omyl! Kam mě to vedete?´´začínala se dostávat do svého oblíbeného hysterického tónu. ,,Tak pusťte mě!´´Hyacinta sebou mrskala tak, že ji strážce málem neudržel.

,,Jdeme s tebou za vrchním dohlížitelem na budečskou ochranu´´odpověděl s kyselým úšklebkem.

Šli asi 15 minut, než se dostali do východního křídla školy. Tam se nacházela Tomášova věčně neuklizená pracovna. Právě do této pracovny vrazil zadýchaný Tomáš a sedl si do křesla. Úplně se do něj zabořil a dal si hlavu do dlaní. Mám jim říct, aby nás nechali o samotě, nebo to mám vyřídit před nimi? Věděl jsem, že se to Mladě nepovede..ach jo. Zvedl se z křesla a došel k malému stolku, na kterém ležela brandy. Vzal si skleničku a nalil si ze skoro plné lahve. Nikdy neměl potřebu moc pít, ale když byl ve stresu, tohle většinou pomáhalo. Znovu si sedl do křesla a čekal.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupil onen hromotluk.,,Chytili jsme ji pane,´´ řekl s kladeným důrazem na slovo ji a pyšně se napřímil. ,,To je skvělé, Samueli! Hodně sem si oddechl,´´ řekl a přemítal, jestli je to pravda, byl z toho všeho velmi nervózní.,,Takže je to žena, říkáte?´´zeptal se s předstíraným zájmem.,,Ano, pane,´´přisvědčil Samuel a pokynul dvou strážcům, aby ji přivedli. Strážní okamžitě přispěchali s Hyacintou pevně sevřenou mezi sebou.Tomáš se na ni podíval a překvapeně otevřel pusu.