část 8. - Dolů a zase nahoru (napsala Aloisie Trpkošová)

Tomáš rozpačitě zakašlal.

„Kdybyste řekl, že tady slečna je vaše... ehm... přítelkyně... mohli jsme si ušetřit celou tuhle trapnou situaci,“ spustil přísně na Narcise a v duchu blahořečil třem sestrám za tuhle vítanou možnost přehrát malér na někoho jiného.

Narcis se nadechl k rozhořčené obraně, ale vtom jeho zrak padl na dokonale vytvarovanou svorku, kterou rozechvěle svíraly Hyacintiny prstíky.

„Ano,“ prohlásil rytířsky. „Omlouvám se, že jsem vás neupozornil dříve. Zapomněl jsem na dočasná zpřísněná bezpečnostní opatření. Už se to nestane.“

Ohromená a zardělá Hyacinta se právě chystala upadnout do slastných mrákot, když do kanceláře dolehl jakýsi podivný a stále sílící šum, který rychle přerostl v nefalšovaný kravál. A pak se ozval pronikavý hlas: „Kde je ostraha?“

A už je to tady, pomyslel si Tomáš, ponechal zmatenou dvojici osudu a vyřítil se ze dveří.

Mezitím se Mlada s klidem zahalila neviditelným pláštěm a beze spěchu nehlučně došla do nejhlubšího sklepení hlavní budovy. Prošla několika pískovcovými sály, jejichž stěny věčně vydechovaly vnitřní teplo, pokračovala klenutými chodbami z tesané žuly orosené stékajícími kapkami ledové vody, až se dostala do obdélníkové prostory roubené z hrubých dřevěných kůlů. To byly vlastní základy školy, původní prostora, kde byly ještě znát stopy po Albisově ohništi. Celou zadní kratší stěnu zabíral obrovský erb, který uzavíral vchod do spirálové chodby.

Vlastně to bylo směšně jednoduché, pomyslela si Mlada – narozdíl od Hysterie ovšem nikoliv nahlas.

Zastavila se před znakem popraskaným a pokrouceným stářím. Zašlé stříbro téměř splývalo s černým dřevem, ale impozantní obrysy keltského kříže se ještě daly rozeznat. Elegantně točená šnečí ulita si dokonce uchovala ještě trochu lesku.

A jsem tady. Mlada věděla, že obyčejné otvírací zaklínadlo s erbem nepohne. Zhluboka se nadechla a soustředila se na kouzlo průniku hmotou. Pečlivě se proplétala mezi ztrouchnivělými vlákny dřeva a snažila se držet se pohromadě. Nebylo to snadné, dvakrát se musela vrátit pro zapomenutý malíček levé nohy a dokonce měla pocit, že ztrácí orientaci a točí se v kruhu, ale nakonec šťastně a kompletně dospěla na druhou stranu erbu. Prošla bránou a Spirálová chodba ji vítala...

... no tak nevítala, no. Spirálová chodba potměšile uhnula a zakroutila se krokvíkam.

Mlada se ke svému zděšení ocitla v nějaké třídě. Několik desítek studentů v tradičních modrých hábitech přepásaných provazem a lemovaných zaječí kožešinou jako na povel odpoutalo pozornost od změti čar na tabuli a otočilo se k praskajícím a vrzajícím dveřím. Na krku se jim zahoupaly stříbrné medailony ve tvaru ryby.

Tak a co teď. Mlada neměla ponětí, jak se dostala do posluchárny nižších ročníků štičí koleje. A aby toho nebylo málo, cíp neviditelného pláště uvízl ve dveřích a nešel vyprostit, jediná možnost, jak ho zachránit, by byla vrátit se pro něj zpátky do tlusté dřevěné desky. Na mysli jí vytanulo slovo, které slušně vychovaná dáma nikdy nevysloví ani o samotě, natož v přítomnosti nezletilé mládeže.

Rozhodla se zůstat v klidu a počkat, až přednáška skončí. Až začnou studenti vycházet ven, nenápadně se vytratí a bude pokračovat.

Na tabuli zaskřípala křída a Mlada spolu se studenty obrátila pozornost k vyučujícímu.

Přímo na katedře seděl poněkud přerostlý lišák a jedním okem sledoval vrzající křídu, jak vyrábí na černé desce další a další ornamenty ze složitě kombinovaných čar. Zvláštní, pomyslela si Mlada, ten bude asi nový, za mých časů tu žádný liščí zvěromág čáry neučil. Kterýpak to asi je.

To měla brzo zjistit.

Lišák náhle zavětřil, zadíval se přímo jejím směrem a křída okamžitě spadla a přelomila se na kamenné podlaze. „Cítím mrkvovou žvýkačku,“ zavrčel. „Takové ohavnosti jsem ve svých hodinách jasně zakázal. Kdo se opovážil?“

Mladě došlo, že ji lišák stejně vyčmuchá, a tak se bleskurychle rozhodla jednat. Jediným plynulým pohybem ze sebe strhla plášť a vytasila zlatý odznak se třemi českými granáty, identifikační znamení útvaru bystrozorů vyšehradského ministerstva: „Ani hnout. Zvláštní agentka Úřadu pro ochranu kouzelnických nemovitostí. Legitimujte se!“

Lišák se dotčeně nafoukl, ale hned se ukázalo, že vlastně roste a mění se v hubeného zrzavého chlapíka s protáhlým nosem, kulatýma hnědýma očima a drápky na rukou.

„Drahoš Vulpes,“ představil se stroze. „Co to má znamenat? Proč rušíte vyučování?“

Tak s tímhle se neznala. Sláva.

„Právě jsme dostali hlášení, že Budeč je ohrožena útokem dračí letky. Okamžitě evakuujte studenty do jejich chatek, zajistěte je neprostupným kouzlem a shromážděte profesory na hlavním nádvoří pod lípou. Upozorněte ostatní třídy.“

Vulpes se zatvářil nedůvěřivě, ale mezi žáky propukla panika. Strašidelné pověsti o letce krvežíznivých draků většina z nich totiž slýchala už odmalička. Všichni studenti z čistě kouzelnických rodin měli mezi příbuznými nebo známými někoho, kdo znal zase někoho jiného, který věděl o kouzelníkovi, co nepřežil útok zběsilých nepřemožitelných draků, a tak se děti s jekotem řítily ke dveřím a cpaly se ven. Mlada spokojeně sledovala, jak si jí Drahoš Vulpes přestal všímat a vrhl se za svými žáky. Dveřmi se prokmitl liščí ocas. „Vraťte se zpátky, nic se neděje,“ volal profesor na chodbě, ale v pištění a dupotu jeho hlas rychle zanikl.

Vřava ovšem okamžitě vzbudila pozornost. Dveře dalších učeben se otvíraly a během několika minut byla štičí kolej plná pobíhajících vyděšených studentů a zmatených profesorů.

„Budeč napadli draci!“ řval něčí vysoký a kouzlem zesílený hlas. „Budeč napadli draci, utíkejte! Kočičí kolej už hoří!“

„Zachovejte klid,“ nabádal někdo jiný. „Seřaďte se a odcházejte spořádaně!“

Podle třeskotu a řinkotu zřejmě vzalo za své nějaké okno.

„Kde je ostraha?“ ječela rozlíceně profesorka lektvarů, kterou si Mlada dobře pamatovala ještě ze svých studentských let. Ta ani nepotřebovala zesilovací zaklínadlo, aby ji bylo slyšet až na nádvoří.

Mlada nadskočila. Tomáš tu bude co nevidět, únik přeplněnou chodbou není možný. Tak tedy oknem. Ještě že má ty maskáče.

V příští vteřině už rozvážně kráčela po vnější zdi šikmo vzhůru směrem ke knihovně. Pijavky na jejích botách slabě mlaskaly. Další postup byl nasnadě. Musí v knihovně najít Pojednání o chodbě spirálovitě zakroucené Budčí procházející a pokusit se zjistit, proč chodba uhnula a hlavně kam se mohla schovat.