část 13. - Dveře

V hlavní budově Budečské školy magie je 836 dveří. Nejméně polovina z nich vede na místa, kam rozumný člověk vstoupit netouží. Dveře, které si ukážeme vzápětí, patří právě do téhle poloviny.

Jste připraveni?

Do téhle chodby nevede žádné okno, takže se tu všechno zdá tmavé a neradostné. Celkový dojem je umocněn faktem, že je chodba z části obložená dřevem, které pamatuje dobu loučí a je nasáklé vzpomínkou na kouř a dým. Zavřete oči a ucítíte planoucí hranici. Zavřete oči a když vám průvan ovane tvář, ocitnete se rázem úplně jinde...

Ale vraťte se raději do oné krátké postraní chodby. Právě tady se odvíjí další dějství našeho dramatu vpravdě antického.

Vedou sem přesně troje dveře. Za jedněmi jsou učitelské záchodky. Za druhými jeden soukromý archiv. Na třetí dveře právě zlehka klepe drobná blondýnka, která se se vší svou svěžestí, mládím a úsměvem vůbec nehodí k okolnímu prostředí. Pod paží má knihu.

Když se za ní dveře zavřou, velice tiše, když uvážíme jejich tíhu a stáří, do příšeří se zaleskne mosazná tabulka na nich upevněná:

MSDr. Barnabáš Bukač

vedoucí OMZ[1]

NEMÁTE SAKRA DOBRÝ DŮVOD?

TAK NERUŠTE!!!

Ta blondýnka se jmenuje Lenka Hřebíčková. Minulý týden měla třinácté narozeniny. Od dědečka k nim dostala náramkové DPI[2], které právě teď pomalu chladne.

Lenku trochu znepokojí, když zjistí, že dědečkova kancelář je prázdná, ale znovu dveře otevře a na vnější stranu zabuší protentokrát velice důrazně. A tahle akce vyvolá reakci. Protější dveře, ty od archivu, se pomalu otevřou. Ale k Lenčině úžasu za nimi nestojí dědečkovo rudé plyšové křeslo, ale jakási mladá žena v šedém plášti. Ano, hádáte správně, je to jedna z hlavních postav našeho dramatu. Čarodějka nelegálně zavlečená do Budče - Hyacinta Habrová. Táhne z ní starorežná a Lenka nakrčí nos.

„A vy jste kdo?“ zeptá se přísně.

„Já tu pracuju,“ zamává Hyacinta tenkým svazkem volných listů papíru a tak trochu se za něj schová.

„Vás jsem tu ještě neviděla,“ neskrývá Lenka podezření.

„Jsem tu nová, tenhle archiv urychleně potřebuje srovnat, dovedeš si představit, že někdo může dopustit, aby se v abecedním pořádku přehodilo L a K? Jsem z toho konsternovaná už od rána!“

„Chci mluvit s dědečkem!“

„Dědečkem?“

„Ten archiv je jeho!“

„A tak, s dědečkem. Ale on si na tebe nemůže udělat čas kdykoli si zamaneš. Hraj si s kamarády! Dospělí mají svoje povinnosti, víš? A on má teď důležitou práci. Určitě jsi slyšela o té letce krvežíznivých draků...“

„Kravina.“

„Jak to mluvíš?“ pohorší se Hyacinta. Zčervená a najednou neví kam s očima, vulgarismy ji uvádějí do rozpaků. A tak jí zrak padne na knihu, kterou má Lenka pod paží a zaujatě spočine na titulu. Pojednání o chodbě spirálovitě zakroucené Budčí procházející. Lenka se zatváří podezřívavě a knihu schová za zády.

„Chci jí ukázat dědečkovi.“

„Našlas v ní nějaký hezký obrázek?“ trochu křečovitý úsměv.

„Ne,“ znechucení, „vnutila mi ji jedna podezřelá ženská, ať ji za ní vrátím do knihovny. Chci o tom říct dědečkovi, protože si myslím, že to má něco společného s těmi dnešními poplašnými zprávami.“

„Hloupoučké. Radši tu knížku vrať do knihovny. Nebo z toho bude mít ta paní, která ti věnovala důvěru, problémy.“

„Ale...“

„A vůbec, měla bys běžet, abys nezmeškala vyučování. Určitě už se zase učí. Nechceš přece přijít o nové informace, že ne?“

Chvíli na sebe zírají, Hyacinta se usmívá, Lenka se mračí, ale nakonec podlehne a váhavě vycouvá.

„Vzduch je čistý,“ zašeptá Hyacinta do hlubin archivu. Ze stínu regálů se vynoří Narcis srdnatě svírající šanon statik o Spirálové chodbě.

„Pusťme se do pátrání,“ zašeptá jí Narcis na oplátku a na malý stolek u dveří odkládá šanon a vedle něj list zažloutlého papíru, na který narazili před půl hodinou, kdy se se svým studiem konečně dostali do zajímavé oblasti. Papír je popsán nitkovitým rukopisem a stojí na něm toto:

Listy C-PP 05-12 mám já. Při nejbližší příležitosti vrátím.

B. Bukač

Mezitím přibližně o patnáct metrů níž a padesát metrů severněji říká Mlada Božidarovi: „No a to bude asi tak všechno.“

„Všechno?“ zeptá se Božidar podezřívavě a dál míchá lektvar v množství, které by stačilo pro celý osmý ročník skrz všechny Budečské kruhy.

„Všechno, pokud byste ovšem za důležitou informaci nepovažoval fakt, že když do lektvaru proti kocovině použijete místo třezalky levanduli mívá to dost, ehm, zajímavé a nepředvídatelné následky.“

„Opravdu?“ usměje se trochu křivě Božidar. „Tak zajímavé a nepředvídatelné?“ a do lektvaru přisype ještě hrst.

„Hodláte to vypít?“ zeptá se zvědavě Mlada. „Já jen, že v MPP[3] mám určité mezery.“

„Já? Pít?“

„No, je to lektvar proti kocovině, ne?“

„Ne,“ řekne a jeho úsměv získá hrozivě zlomyslnou kvalitu. „Lektvar proti kocovině je jenom trojský kůň. Tohle,“ ukáže na kotlík s lektvarem, „tohle je moje pomsta!“

...

„A taky se musím pokusit zachránit Tomáše,“ dodá po chvíli.

[1] Odbor Magického Zabezpečení

[2] Detektor Podezřelých Individuí

[3] Magie První Pomoci