Na dvoře

„Mladá pozvala novýho myslivce na voběd, šak už má taky roky na vdávání,“ hospodyně neomylně vybere z hejna husí tu nejtučnější a podá ji Anděle.

„A von nevypadá, že by mu to vadilo, porád se tu vometá, jak de mladá na humna, už pádí z lesa jako čert. Kytičky jí váže, vočkem mrká. A pěknej mládenec to je, to zas jo. Když ten starej škrťa dá holce aspoň trochu slušný věno, do podzimka je shodí z kazatelny.“

Z husího krku vytryskne proud krve a potřísní Anděle ruce.

„No tak nebul, přece. Tumáš, vysmrkej se. Z něčeho ten voběd uvařit musim.“

Psáno na téma: Mrk smrk