Rok 920. Ukončili jsme předchozí kapitolu našeho historického pojednání v přelomovém okamžiku, kdy se zhroutila odvěká bariéra, která chránila českou kotlinu před vlivem zlovolných sil. A důsledky Spytihněvova zrůdného činu se začaly projevovat.
Za pomoc a poskytnutí důležitých informací děkuji Lunkvil, ave a Julii.
Prameny:
Aveva: Útěky, Kronika budečská
Borges, Jorge Luis: Fantastická zoologie, Odeon, 1987.
Česal, Aleš; Dvořák, Otomar; Mátl, Vladimír: Utajené dějiny Čech, Ivo Železný, 2002
Stejskal, Martin: Labyrintem tajemna, Paseka 1991
Wikipedie
Bezedná Propast na pravém břehu řeky Bečvy je další magické středisko na našem území. Lze se domnívat, že právě tamní černokněžníci v ovzduší náhlé svobody získali neobvyklou sílu. A také neobvyklé nápady. Experiment s pěstováním hadích panenek měl katastrofální následky.
Hadí panenka je ještěrka. Krmena tou správnou stravou – lidskou krví – překotně roste a vyvíjí se v draka (Stejskal, M.: Labyrintem tajemna, str. 39). Takto vypěstovaní draci se brzy vymkli kontrole svých pánů a hranická propast jim byla malá. A tak se vydali do světa a pochopitelně je přivábilo další relativně blízké místo přímo nabité magií – Budeč.
Čarodějové v Budči samozřejmě draky znali, studovali jejich magické vlastnosti, dokázali je využívat ve svůj prospěch, používali části dračího těla do lektvarů a ovládnout draka pro ně nebyl zvláštní problém. Jenže teď nešlo o jednoho draka, šlo o stovky téměř nepřemožitelných monster lačnících po panenské krvi, zamořujících vodu svým jedem a ničících pole ohněm. Kudy draci prolétli, tam zůstaly zoufalé rodiny oplakávající své dcery, spáleniště a trosky. A za nimi se plížila další pohroma: morová nákaza. (Poznámka. Dostupné historické prameny nezaznamenávají morovou epidemii v uvedené době. Je možné, že šlo o jinou chorobu šířenou draky. Další výzkum v tomto směru by mohl přinést zajímavé výsledky).
Obyvatelé okolí Budče a Prahy se v panice obrátili o pomoc na kouzelníky. Velká rada na Vyšehradě se ve snaze najít řešení samozřejmě spojila s budečskými čaroději. Společnými silami se jim dařilo odvracet bezprostřední útoky proti sídlům kouzelníků (zdá se, že aspoň částečný úspěch měl pokus pravidelně draky krmit a tím je odradit od živelných útoků, ale rychle se projevil dramatický nedostatek mladých dívek, a tak bylo toto řešení pouze přechodné, nehledě na to, že vztah nemagické populace ke kouzelníkům tato metoda rozhodně nevylepšila), ale ani tak nedokázali draky zničit nebo jim jinak zabránit v pustošení země.
Až na přelomu roku 920 – 921 začaly útoky zvolna ustávat a draci Střední Čechy postupně opouštěli. Lze se domnívat, že hlavní zásluhu na tom měla Ludmila. Je známo, že ona dokázala s draky komunikovat. Jak se jí ale podařilo je přesvědčit, aby se přesunuli jinam, to zřejmě zůstane navždy historickou záhadou.
Dračí epizoda byla zanesena do Kroniky jako období, kdy čarodějové žalostně selhali tváří v tvář náporu silnější magie. Záznam byl pečlivě zašifrován a Velká rada rozhodla o utajení celé katastrofy jednou pro vždy.
Jenže tragédie takových rozměrů se dá těžko utajit. Sami čarodějové se sice zavázali mlčením, ale mezi nemagickou populací se příběhy o krvežíznivých dracích, kterým je nutno obětovat panny, aby nezpustošili celou zemi, příležitostně tradují dodnes. A i kouzelnické děti se po večerech s oblibou navzájem straší pověstí o dračí letce, i když nikdo z nich nejspíš přesně neví, odkud se tento příběh vzal.
Vraťme se však do Budče. Situace v Budči byla sama o sobě značně napjatá. Helga neměla stejně pevné postavení jako její matka a všichni dřívější představení školy. Byla příliš mladá, příliš nezkušená a musela čelit nejen katastrofě, která přišla zvenčí, ale i vnitřnímu rozkolu. Zhroucení ochranné bariéry uvolnilo průchod černé magii a nejeden budečský učitel se s radostí chopil příležitosti.
Helga se tedy obklopila sborem starších schopných kouzelnic, ale chyběla jí podpora té nejmocnější: Ludmily. Již jsme se zmiňovali o tom, že Ludmila odmítla magii. A v Budči vyrostla další dravá kouzelnice lačnící po moci, která netoužila po ničem jiném než zaujmout Helžino místo a vládnout Čechám magickým i nemagickým. Ano, již dříve zmíněná Drahomíra, manželka knížete Vratislava.
Vratislav sám zahynul v únoru 921 v boji s drakem jako jedna z posledních obětí již odeznívající katastrofy.
Intrikán Spytihněv by se možná rád vrátil na knížecí trůn, ale nebylo mu to dovoleno. Důvodem možná bylo staré proroctví, které o něco dříve nalezla Helžina pobočnice Vlasta, když se snažila v budečské knihovně najít nějakou radu, cokoliv, co by pomohlo zlikvidovat nebo zahnat draky. Malý zlomek březové kůry se záznamem jakéhosi věšteckého výroku kněžny Libuše, čáry byly téměř nerozluštitelné. Zkomolené jméno, které by se nejspíš dalo přečíst jako Václav. Nebo velmi podobně. A potom čára, která znamená obrovskou moc. Je známo, že Vlasta tento důležitý historický dokument v záchvatu jakéhosi věšteckého šílenství spálila.
Je všeobecně známo, že kněžna Drahomíra měla dva syny: Václava a Boleslava. Mladší Boleslav byl nadaný kouzelník hodný svých předků a jeho schopnosti připomínaly především jeho strýce Spytihněva, ale k Drahomířinu zklamání starší Václav, budoucí kníže, přes veškerou snahu budečských učitelů neprojevil magické schopnosti.
Drahomíra se velmi rychle dostala do sporu se svou tchyní Ludmilou, který musela řešit dokonce Velká rada čarodějů. Ta rozhodla o rozdělení sfér vlivu. Ludmila měla nadále vychovávat své vnuky Václava a Boleslava, Drahomíra se měla starat o vládu v zemi až do Václavovy dospělosti, Helga o Budeč. Jenže Drahomíra se s tímto výnosem nehodlala smířit. S obavou sledovala, jak Ludmila ve Václavovi pěstuje odpor ke kouzelníkům, a rozhodla se, že chlapec se musí vrátit do Budče za každou cenu.
Ludmila dobře věděla, že se Drahomíra pokusí dostat syna z Tetína zpět pod svůj vliv. Obě přece znaly proroctví, které Vlasta zničila. Václav měl získat obrovskou moc. Ludmila byla přesvědčená, že ona moc bude založená na definitivním vítězství křesťanství a potlačení kouzelnictví.
Ludmila po zralé úvaze dospěla k závěru, že její dřívější kouzelná hranice, která zabraňovala v přiblížení nezvaným čarodějům, neodolá soustředěnému útoku.
Ne v době, kdy v magii zavládla jakási anarchie. Stará pravidla přestala platit, zábrany padly, všechno bylo možné, žádné negativní kouzlo, žádný projev té nejčernější magie nebyl dostatečně zlý na to, aby nebyl možný. Drahomíra mohla udělat doslova cokoliv. Tím spíš, že na její stranu se postavila Helga a tudíž Budeč jako celek. Helga sama sice černou magii zásadně odmítala, ale jak již bylo řečeno, ne všichni kouzelníci z Budče měli stejné zábrany.
A tak Ludmila začala chystat mnohem silnější opatření na Václavovu ochranu. I ona mohla udělat doslova cokoliv…