Nová známost

Povídka na pokračování,vzniklá v rámci DMD 2013

Nová známost

Byl jedním slovem fascinující. Na první pohled sice tuctový mladík, ale ty oči...! Jako vodní vír - chvíli se do něj díváš, pak se ti zatočí hlava a jsi ztracená, vtáhne tě do sebe. Uměl vyprávet, uměl naslouchat i mlčet. Rozesmát ji tak, že nemohla popadnout dech.
Jenomže... po každé schůzce s ním byla víc a víc vyčerpaná. Zpočátku jí nebylo nic divné, holt měli vždy bohatý program. Normálka. Časem se ale cítila jak vyždímaný hadr, i když s ním jen deset minut seděla v kavárně. A když ji napadlo si pro jistotu udělat ochrannou bariéru, zjistila, že už to nedokáže.

Téma: Alfasavec

Krize

Antonii se už nějakou dobu zdálo, že Laura není ve své kůži. Skamarádily se ještě ve škole (obě byly v koleji Hadů), ale takovouhle ji nikdy neviděla. Laura teď bývala unavená, nesoustředěná a málomluvná. Antonie měla dokonce podezření, že její kamarádka přestala používat magii. Dělalo jí to starosti. Dnes se k Lauře doslova vnutila na návštěvu, pevně rozhodnutá zjistit, co se děje. Chvíli pily čaj, povídaly si o hloupostech, než se Antonie rozhodla přejít k věci. Laura, bledá, s kruhy pod očima, tvrdila, že to nic není; až do chvíle, kdy se jí podlomily kolena a sklátila se k zemi.

Téma: Klácení zmijí

Okamžik před utonutím

Stačila ještě zalitovat, že se Antonii nesvěřila už dřív. Určitě by ji vyslechla, poskytla jí ochranu, možná by ji dokázala zadržet před pádem do nenasytné hlubiny, kterou odrážely jeho oči. Teď už bylo pozdě.
Už před časem se s ním pokusila skoncovt. Přestala chodit na schůzky, neodpovídala mu na dotazy. Síly se jí vracely, ale z mysli nemohla vypudit jeho hlas, jeho obličej, jeho oči, v nichž se dalo utonout. A pak, přemožena, přiběhla za ním sama.
Vysál z ní všechno. Magii, sílu i duši. Klesala k zemi a před sebou viděla jen hlubinu jeho očí a pak už nic.

Téma: Smrt v hlubinách

Setkání

Antonie bloumala městem. Bezmyšlenkovitě nahlížela do výloh a pokukovala po lidech. Najednou jakoby dostala facku. To není možné! Byla si na chvíli jistá, že ucítila Lauřinu přítomnost. Ale ne tak, jako by se zjevoval duch nebo přízrak. Tohle bylo něco jiného; byla to živá energie. Nesmysl, pomyslela si. Laura je mrtvá...
Nedalo jí to, začala prozkoumávat aury lidí v okolí. Několik obyčejných; dvě kouzelnice; nějaký mladík... To je on! Zřetelně v něm cítila Lauřinu magii. Chystala se ho oslovit, když vtom se mladík k ní otočil a Antonie měla pocit, jako by stála na prahu propasti a byla vtahována dovnitř.

Téma: Otisk

Tváří v tvář

Instinktivně načrtla první ochrannou čáru, co ji napadla, a trochu se uklidnila. Přemítala, co teď? Většinou neočekáváte, že náhodou potkáte chlápka, co je zapletený do smrti vaší kamarádky. A že o Lauřině smrti něco ví, je jasné; ten otisk její aury v sobě nemá náhodou. Nejlepší by bylo volat Vyšehrad, ale dost dobře ho nemohla požádat, ať tady laskavě počká, než na něj zavolá kriminálku a hezky si nechá nasadit klepeta. Každopádně ho nesmí nechat utéct. Musí zjistit alespoň jak se jmenuje. Nějak navázat kontakt.
Posílila ochranu a přistoupila k němu. „Prosím vás, nevíte, kde je tady kavárna U morouse?“

Téma: Klepeta

Na Vyšehradě

Antonie litovala, že tam vůbec chodila. Službukonající strážník jí zjevně nevěřil: „Měl její auru? Ale prosím vás... Aura je jedinečná a neopakovatelná, neoddělitelně spjatá s nositelem. To si představujete, že tu holku vcucnul do sebe, nebo co? “ Policajt pokrčil rameny. „Případ je uzavřen, cizí zavinění se vyloučilo. Ostatně, zrovna pro vás je to jen dobře. Pokud se nepletu, byla jste s dotyčnou krátce před její smrtí, nebo ne? Hm, hm...“
Tihle lidé bdí nad naším klidným spánkem, pomyslela si ironicky. Najednou prudce zvedla hlavu. „Vcucnul ji do sebe...“ No ovšem. Přesne tohle udělal.
Takže jí ten policajt přece jen pomohl.

Téma: Hlavu vzůru

Damián

Jdou po mně, jdou, jdou, jdou..., zanznělo z otevřeného okna.
No, ještě nejdou, pomyslel si Damián. Ale musíš být, člověče, opatrnější, ta poslední holka, to byl průšvih. Nějak se mu to vymklo z rukou. Doteď se vždycky dokázal včas odpoutat. Ovládá se stále míň, to je špatný. A taky mu to kratší dobu vydrží; energie, co si vzal od tý holky, mu už začíná docházet. Klepou se mu ruce. A přestává být schopen magie. Musí rychle někoho najít, dokud může kouzlit. Když bude opatrný, možná se mu nějakou dobu ještě podaří unikat vyšehradským slídilům. Musí to risknout.
Ještě nechce zhebnout.

Téma: Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte

Nedávná minulost

Když mu diagnostikovali tu nemoc, Damián tomu odmítal uvěřit. Ani když postupně ztrácel vládu nad svým tělem, nepřipouštěl si, že přichází konec. Neléčitelné nemoci, to je přece něco, co se stává těm... obyčejným. Těm, co si nemůžou pomoct magií. Jenomže i magie ho začínala opouštět. Byl stále víc závislý na jiných. Jeho přítelkyně o něj obětavě pečovala. Byl jí vděčný, to ano. Ale nenáviděl ji za to, že je zdravá a plná sil. Že se může hýbat. Že může kouzlit.
Říkávala, že by dala všechno, aby byl zase zdráv. A on jednou přišel na to, jak si to všechno vzít.

Téma: Milionový nápad

Triumf

Nejtěžší to bylo poprvé. Vzít si od druhého člověka jeho sílu není tak snadné, jak o tom píšou různé kuchyňské příručky magie. Kdyby to zkoušel s někým cizím nebo kdyby se Albína jen trochu bránila, nejspíš by se mu to vůbec nepovedlo. A jeho zbídačené tělo jakoby nejdřív nevědělo, co si s přílivem cizí energie počít. Málem začínal propadat beznaději, když jakoby v něm povolila hráz a cítil, jak do něj Albínina energie proudí jako životodárný pramen. Jak ukradená magie vyplňuje prázdnotu, kterou po sobě zanechávala jeho vlastní. Jak díky ní opět získává vládu nad svým tělem. Vyhrál. Bude žít.

Téma: Já nejsem mrtvý!

Přihořívá

Kráčela po štěrkem vysypané cestičce k místu schůzky, pod nohama jí křupaly kamínky a nervozita jí svírala žaludek. Představovala si to jinak. Doufala, že kriminálku bude její objev zajímat. Že jim řekne, kdy a kde bude ten chlap k nalezení (když ho tehdy potkala, sám jí nabídl schůzku; nejspíš shání další... známost) a pak to bude na nich. Nečekala, že ji ani nevyslechnou. Ale nedopustí, aby mu to prošlo. Když nemůže počítat s policií, pustí se do věci sama. Neměla strach, že by jí něco udělal; svou ochranu nepodcenila. Měla strach z toho, zda bude schopna ona udělat něco jemu.

Téma: Křup!

Rozhovor

„Vlastně jsme se ještě nepředstavili. Damián Zámečník, těší mě.“
„Antonie Hrdinová, taky mě těší.“
Podají si ruce; nemůže se mu nepodívat do očí.
„Zajímavé jméno. A jste opravdu hrdinka?“
„To namouduši nevím,“ pousměje se.
To záleží na tom, jestli si poradím s tebou.
„A co vy, jak jste na tom s otvíráním zámků?“
„Hmm... v pravém slova smyslu nic moc. Ale když se to vezme obrazně... dá se říct, že se mi povedlo otevřít jisté dveře, které by otevřené být neměly.“
„Fascinující. Nechtěl byste to objasnit blíž?“
„Jednou vám to taky předvedu.“
Jen co si sundáš z krku ten amulet.

Téma: Zámečník

Bejvalka

Albína brzy pocítila, že Damián vzal její vyznání doslovně. Bral si plnými doušky, co mu jen mohla poskytnout. Zanedlouho vypadala, že by nějakou tu péči potřebovala spíš sama, zatímco její milému se stav zlepšoval přímo kouzelně. Snášela to bez protestů, s pitomou odevzdaností první lásky. Nenávidět ho začala, až když ji, zesláblou a neužitečnou, opustil.
Až později si uvědomila, že právě to jí nejspíš zachránilo život. Vztek ji už ale neopustil. Navíc tušila, že byla sice první, ale jistě ne poslední. A příště by to mohlo dopadnout i hůř. Tomu musí zabránit. Jen co se trochu sebrala, začala ho hledat.

Téma: Vedlejší kolej

Naděje

Dostala se mu na stopu. Všimla si i té holky, kolem které se motal. Naštěstí, jak brzy zjistila, nebyla to nová... dárkyně. Měla silnou ochranu. To vypadalo, jakoby přesně věděla, s kým má tu čest. Albína se rozhodla - musí se s ní nějak spojit. A podělit se o vědomosti. Po dobu, kdy téměř nemohla kouzlit, měla dost a dost času hledat informace. Jeden její bývalý profesor jí obstaral povolení navštívit budečskou knihovu. Našla způsob, jak si s Damiánem srovnat účty. Problém byl, že ona nebyla ve stavu kouzlo provést. V téhle holce jí svitla naděje. Ale co když nebude ochotná...?

Téma: stará škola

První a poslední

Antonie děkovala bohyni, že ji napadlo si pořídit ten amulet. Nikdy ho nesundávala. Podle jeho občasných jemných záškubů cítila, že Damián se jí snaží dostat na kůži. Od těla si ho dokázala udržet spolehlivě; ale co dál?
Albínu jí seslalo samo nebe. Znala Damiánovo slabé místo. A měla plán. Antonii se s ním svěřila trochu váhavě.
"Já vím, že tohle po tobě nemůžu chtít. Ale já ještě pořád téměř nekouzlím..."
Antonie byla mírně v šoku.
"jiný způsob není?"
"To kouzlo by nevyšlo, kdyby se jen sebemíň bránil. Jestli znáš jinou situaci, ve které by ti byl tak odevzdaný..."
"Udělám to."

Téma: Krásná neznámá

Past

Damián byl překvapen a potěšen Antoniinou náhlou vstřícností. Doteď bývala spíš rezervovaná, dnes se ho poprvé sama dotkla. Zkusil ji políbit; trochu se chvěla, asi trémou, ale polibek opětovala. Proti mysli mu to nebylo, i když tohle nebylo přesně to, co od ní potřeboval. Amulet neodložila, ani když se svlékala. Tázavě se na ni zadíval, ale zavrtěla hlavou.
„Až zítra, miláčku. Zítra ho sundám, slibuji.“ Nemohl se dočkat, ale nenaléhal. Přiblížil se k ní...
Přijala ho, obestoupila ho, a ve chvíli, kdy byl zcela v její moci, vydaný na milost a nemilost, načrtla mu na nahou kůži několik propletených čar.

Téma: Tření

Průnik

Leželi s propletenými údy, dvě bytosti spojené v jednu, on vnořen v ní a ona potopená v něm, plavala v jeho duši, hledala ono místo, tu hlubinu, ten vír, který byl v sobě vytvořil, aby do sebe mohl pohlcovat a vtahovat sílu těch, co měl nablízku a díky ní žít, a on ji nechal, otevřený a bezbranný, ať hledá, ať najde, ať svým kouzlem zablokuje ty dveře v jeho duši, jimiž tu sílu přijímal, a pak mu vyklouzla a nechala ho uzamčeného, neschopného vzít si cokoli z cizí duše.
Na druhý den si, přesně jak mu slíbila, sundala svůj amulet.

Téma: Invaze

Závěrečná

Sundala si amulet a sledovala, jak jeho výraz pomalu přechází od vítězoslavného přes nechápavý až ke směsici pochopení, šoku a bolesti.
„Ty svině,“ vydechl. „Cos mi to udělala?“
„Coby. Zatla jsem ti tipec.“
„Jenomže já musím... Ty nevíš... Jinak bych umřel...“
Pokrčila rameny.
„Moje kamarádka taky umřela. Kvůli tobě. Laura, vzpomínáš?“
„To mě mrzí. Nechtěl jsem ji zabít. Nějak... jsem to holt přepísk.“ Tvářil se jako uličník, co omylem vytloukl sousedům okno.
Přepísk. Na chvíli chtěla být větší svině. Ublížit mu víc. Pak se zastyděla. Včera ho přece odsoudila. Ke krátkému životu, vyplněnému dlouhým umíráním. Co horšího mohla ještě udělat?

Téma: Zabít málo

Epilog

Damián umřel necelé dva roky po Antoniině zákroku. Nemoc, na chvíli obelstěná a přemožená ukradenou sílou, se vrátila v plné intenzitě a neúprosně ho plenila.
V Antonii se mísil pocit, že spravedlnosti bylo učiněno zadost, s pocitem viny a výčitkami svědomí. Následkem toho u ní na krátkou dobu stoupla spotřeba alkoholu.
Albína měla ještě nějakou dobu rozkolísanou hladinu magie. Taky se zařekla, že už se nikdy nezamiluje.
Ostatní poškozené osoby neměly vážnější následky. Zřejmě proto, že Damiánovu vlivu byly vystaveny méně intenzivně a na kratší dobu. Každopádně žádná z nich nikdy nekontaktovala policii a případ tak nikdy nebyl oficiálně vyšetřován.

Téma: Zváženo a sečteno

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Takhle za sebou je to teda slušnej nervák. Povedlo se ti to a jsem ráda, žes to sem dala

Díky moc. Mne to takto za sebou naopak pripadalo akurát dlhé jak Lovosice a nepríliš zaujímavé, tak som rada, že to tak nepôsobí na všetkých :-)

Obrázek uživatele Arengil

Je to výborný! A strašidelný a vůbec! :)

Díky! Od autorky najlepšieho hororu, aký som v poslednej dobe čítala, to poteší dvojnásobne :-)

Obrázek uživatele Rya

Se mi to taky moc líbilo!

To mám radosť. A díky :-)

Obrázek uživatele neviathiel

Tak to je nervák!

Díky :-)