8. Černá studna

Shrnutí: Drabble na pokračování z doby, kdy "hnědé uhlí bylo ještě mladé". Píše se rok 1968 a jistý doktorand spagyrie (a toho času i restaurátor v Muzeu vyhynulých kouzelných nestvůr) se ne zcela vlastní vinou octne v menší šlamastyce...
Postavy: Miroslav Doležal, Hugon Doležal
DMD téma: Danajský dar
Předchozí kapitola: 7. Myšlení je dřina

~

Na nádražních záchodcích si Mirek napustil umyvadlo a připojil se ke studni svého bratrance Hugona.

„Potřebuju radu. Sejmuli kamaráda…,“ kdo vlastně? Rusové? …Nebo vyšehradští? To se asi dá zjistit jen jediným způsobem. „Zkrátka, dostal jsem po něm černý zrcadlo. …Z onyxu,“ upřesnil.

„…To vím taky, nejsem blbej!“

„Netuším, jak se to* stalo,“ řekl Mirek. „Víš, že jsem nikdy nevyvěštil ani zítřejší počasí… Ty jsi tady krystalomant, tak mi poraď.“
„Jestli, jak říkáš, jeho původní pán zemřel, považuje tě teď možná kámen za pěstouna.“
„Ten šutr mi byl čert dlužen!“
„Hlavně pozor na dymeje… V probuzeném stavu je schopen i zabít.“

~

* Řeší se stále tatáž část Provolání, kterou Mirek zaslechl o několik dní dřív, než bylo odvysíláno. Stalo se tak v den, co u něj Jirka schoval černé zrcadlo a posléze byl zabit. V ten den se Mirek poprvé neuhlídal a silným magickým výbojem rozbil maminčino rádio.

~

Následující kapitola: 9. Trumf na Živsu